5.8.2012 - Parkour - překážkám navzdory - 1. část  

Běžecké tréninky Nike v rámci přípravy na We Run Prague se na Letné konají pravidelně. Ten, na který dnes mířím, je však v něčem jiný. Budou se na něm totiž vyučovat základy parkouru, původem francouzské disciplíny založené na běhu ve spojení s překonáváním různých překážek typických pro městské prostředí.

Pod Kyvadlo, kde se má vše odehrát, přicházím na poslední chvíli. Převlékám se do sportovního a po očku pozoruju houfující se skupinky běžců. Jak se dalo čekat, převažují ti okolo dvacítky, ale ke své nemalé radosti tu přesto zdaleka nejsem nejstarší. První obava je tak rozptýlená.

Salta na pomníku

Nejdříve přichází na řadu exhibice kluků z týmu In Motion. Na podstavci bývalého Stalinova pomníku si rozestavěli dřevěné překážky a teď je překonávají mohutnými skoky, občas si do toho střihnou nějaké to salto a v mezičase šplhají po uzoučké římse několik metrů nad zemí. Což o to, kouká se na to hezky, trochu se ale rosím při představě, co že se po mně bude za chviličku chtít.

A už je to tady. Máme za úkol rozdělit se do dvou skupin – jedna začne běžeckým tréninkem, druhá se vrhne na parkour. Asi nejsem jediná, kdo má obavy. Běháním totiž chceme začít skoro všichni, parkourová polovina zeje prázdnotou. Po chvilce trapného přešlapování nevydržím, hlásím se do jámy lvové a záhy mě následují další. Po krátké rozcvičce si nás kluci z In Motion dělí do skupinek a jdeme na to.

Nejdřív pády, potom skoky Kdo chce překonávat překážky, musí umět padat, a proto začínáme nácvikem parakotoulů. V této disciplíně celkem exceluju – čtvrtstoletí závodního volejbalu dělá své, takže bych ani nepotřebovala tenkou žíněnku, kterou máme k dispozici. Jenže propadat nadměrnému uspokojení je předčasné. Následuje totiž překonávání dřevěné překážky. „Nehledejte v tom žádné složitosti,“ vysvětlují naši instruktoři, zatímco se s neuvěřitelnou lehkostí různými způsoby přes překážku přenášejí. „Při parkouru v podstatě jen běháme, a když se vyskytne překážka, prostě ji překonáme a běžíme dál.“ Jasně, tak proto to zvláštní spojení parkouru s běžeckým tréninkem. Ono tady nejde ani tak o ta salta, jako spíš o běh překážkám navzdory. Vlastně to tak trochu souvisí s trendem „natural running“, jen se přitom běžec namísto přírody přizpůsobuje betonové městské džungli.

V praxi mi však toto poznání příliš nepomáhá. Překážka je sice vysoká jenom asi jako koza v tělocvičně, na rozdíl od ní tu však není ani můstek, ani žíněnka. Sesbírám všechnu odvahu, rozbíhám se a skáču. Místo lehkonohého běhu však moje pokusy připomínají spíš jakousi zpotvořenou skrčku, a navíc si při nich postupně zadírám třísku do dlaně a rozrážím holeň. „Nikdy nechodit holeněmi proti překážce!“ zaslechnu varování. Pozdě, hoši.

Text: Blanka Gololobovová
Foto: Archiv Nike

Novinky